Stanovení jasných hranic

Vytvořte prostředí s jasnými hranicemi

• Správné stanovení hranic může být složitým úkolem. My dospělí jsme často ovlivněni tím, co jsme zažili v dětství a jaké hranice nám stanovili naši rodiče. Zároveň jsme ovlivněni hranicemi, které stanoví ostatní rodiče svým dětem, a tak neustále hledáme správnou rovnováhu. Je důležité, aby jste našli zlatý střed mezi příliš velkou shovívavostí a přísností.
• Neříkejte vždy ano. Někdy se zdá snadnější, když vaše děti si mohou dělat, co chtějí, a tak přestanou plakat a na chvíli se zdají spokojenějšími, ale když se jim stále říká ano, vyrostou z nich lidé, kteří nejsou schopni přijmout hranice. Dítě s nekontrolovanou svobodou vyroste v dospělého, který nebude respektovat autoritu učitelů, dalších dospělích, zaměstnavatelů nebo i zákonů.
• Neříkejte vždy ne. Na druhou stranu, pokud pokaždé řeknete ne, tak se z nich stanou lidé, kteří nejsou schopni myslet sami za sebe nebo se sami za sebe rozhodovat.

Napojte vaše dítě na tyto hranice

Když děti cítí, že jim rozumíte a vážíte si jich, tak pak stanovené hranice fungují nejlépe. Rodiče se někdy snaží držet kázeň mluvením, dohlížením a říkáním, co mají dělat. Ale někdy činy mluví za všechna slova. Obejmutí, mrknutí okem, úsměvy a tiché pozorování vašeho zaujatého dítěte v aktivitě značí, že jsou na správné cestě. Někdy nabídnutá ruka či pomoc stačí. Zároveň tak funguje i podzvihnuté obočí nebo zamračení, které předává informaci o vašem nesouhlasu lépe než křik a slova plný zloby. Zde je pár přístupů, které by vám mohly pomoci.

Používejte věci a hračky ke správnému účelu.

• Ukažte, jak hračky používat. Pokud vaše dítě zahodí svou hračku, řekněte: ‘Dávej pozor na své hračky.’ A pak tu věc zvedněte a uložte na správné místo. Malé děti někdy vyhodí věci z rozmaru, ale neznamená to, že rádi věci ničí. Obvykle je snadné je navést na konstruktivní aktivitu. Pokud znovu s věcí hodí, tak se pravděpodobně snaží vám říci, že si chce s něčím házet, a tak ji nasměrujte: ‘Půjdeme ven a budeme si házet míčem.’
• Používejte věci ke svému účelu. Bud´te dobrým příkladem a ukažte svému dítěti, k čemu se co používá, jako například ‘židle jsou k sezení, postel ke spaní a stoly ke stolování, apod.’ Pokud začne skákat na posteli, řekněte, ‘Postele jsou ke spaní. Můžeš skákat venku.’ Ujistěte se, že tyto pravidla používají všichni, nejen vaše děti. Také i vy byste neměli stát na židli.

Představujte, tvořte a udržujte pořádek.

• Ukažte, jak se mají hračky uklízet. Ponechejte na poličce pouze pár hraček a zbytek uskladněte ve skříni, ze které budete hračky obměňovat. Hrací prostor by měl být vždy příjemný a uklizený. Jestliže hračky budete uklízet, vaše dítě začne postupem času také uklízet. Vaše dvouleté dítě miluje pořádek a má rádo, když je jeho svět uklizený. Nasává informace o tom, kam se věci dávají a než jí budou tři roky, bude schopné je po většinu času uklízet samostatně. Můžete jí pomoci, když řeknete, ‘Zajímalo by mne, kam ty kostky dáme až si dohrajeme?’ Uspořádané prostředí podporuje strukturování její mysli.
• Dělejte to, co byste chtěli, aby vaše díte taky dělalo. To, co děláte, je mnohem důležitější než to, co říkáte. Pokud si přejete, aby vaše dítě u stolu sedělo po celou dobu jídla, tak i vy budete muset u něj sedět, a ne jíst za chodu, mluvit do telefonu nebo při jízdě autem. Vaše dítě nepřipustí, aby se vás to netýkalo. Pokud vaše dítě během jídla vstane, nebo si začne s jídlem hrát, řekněte, ‘Vidím, že jsi dojedla,’ a jídlo oddělejte. Když se naučí u stolu zůstat, tak se postupně naučí také ovládat své impulsy.
• Mějte některé prostory ve vašem domě nepřípustné. Omezíte konflikty, pokud stanovíte, že jistá místa ve vašem prostředí nejsou dostupná. Například, když dáte na vaši skříňku s kořením zámek, tak si ušetříte pocit naštvání, kdyby je vám vaše dítě vysypalo.

Nasměrujte vaše dítě pozitivním způsobem.

• Formulujte vaše požadavky pozitivním způsobem. Když vaříte, řekněte, ‘Mouka patří do mísy’ namísto ‘Nehaž tu mouku na zem.’
• Když něco požadujete po vašem dvouletém dítěti, řekněte mu co po něm chcete. Namísto, ‘Slez ze stolu’, zvedněte vaše lezoucí batole a řekněte, ‘nohy zůstanou na zemi’.
• Pokud vaše dítě chce běhat a lézt doma, ujistěte se, že má také spoustu příležitostí trávit čas venku. Když začne běhat po domě, řekněte příjemným hlasem, ‘Takto chodíme, když jsme doma,’ a předved´te vaši chůzi.
• Pokud by vaše dítě chtělo koupit v obchodě nějaké sladkosti, můžete říct, ‘Dnes kupujeme jablbka.’ Tímto způsobem zaměříte pozornot na to, co děláte, než na to, co neděláte. Často se stává, že vaše dítě chce při nákupu držet věci v rukou a při tom by se rádo dozvědělo jeho název. Ten můžete poskytnout například tímto způsobem ‘Chtěla bys držet ta jablka? Jablka jsou červená. Voní ta jablka? Koupíme čtyři jablka. Pomůžeš mi dát ta jablka do nákupního vozíku?’ Komentování toho, co vaše batole vidí či dělá mu dodá zásobu slov a frází, udrží její pozornost a rozptýlí ji od toho, co právě před chvílí chtěla.

Vyhýbejte se přehlcováním zážitků a podnětů

• Občas bude pro vaše dítě těžké se ovládat, především ve chvílích, kdy bude hladové, unavené nebo přehlcené podněty. Některé restaurace a obchody dokáží svými podněty vaše malé dítě přehltit. Dospělí jsou schopni filtrovat ostrá osvětlení či nepříjmené zvuky, ale malé dítě se této schopnosti teprve učí.
• Nedovolujte vašemu dítěti kofein, příliš cukru, a nevystavujte jej před televizi, počítač ani telefon.

Udělejte si čas

• Hranice se budou měnit spolu s vývojem vašeho dítěte a vaše dítě bude moci přijmout více zodpovědnosti. Vy budete muset růst společně s ní a upravovat hranice, nebot´to, co může se zdát přiměřené pro roční dítě, už nebude pro tří leté. Je důležité se přizpůsobovat potřebám vašeho dítěte. Pocit důvěry z vaší strany jí dodá sebevědomí si postupně začít nastavovat vlastní hranice.