Často kladené dotazy ohledně stanovení hranic

Moje dítě nikdy nechce jít domů

Ráda chodím na návštěvy ke své kamarádce, kde si naše děti mohou společně pohrát, ale vždy se děsím odchodu, nebot´ moje dcera vždy začne plakat a já ji musím chytnout a odnést ven. Jak jí můžu pomoci pochopit, že návštěvy mají konec, a jak se mohu vyhnout těmto nepříjemným a únavným scénám?

Toto jsou pouze přechody, které jsou pro malé děti těžko zvladatelné. Řešení leží v tom, že jí pomůžete pochopit, co jí čeká. Dejte jí vědět 15 minut předem, že se chystáte k odchodu, aby věděla, co ji čeká. Když ten čas nastane, řekněte, ‘Je čas odejít. Přijdeme zase příště.’ Pokud nechce odejít, dejte ji možnost na výběr: ‘Chceš dojít k autu po svých nebo tě mám nést?’ nebo ‘Chtěla bys mě držet za ruku nebo nést moji tašku?’ Možná ještě není schopna tolik sebekázně, aby udělala to, co po ní vyžadujete. A protože to může nějaký čas trvat než váš požadavek zpracuje a udělá to, co si přejete, neočekávejte okamžitou reakci. Ale jestliže i po dostatečném času ke zpracování odmítá odejít, tak je načase ji vzít do náruče, rozloučit se a odejít. Děti do tří let rozumí vašemu jednání více jak vaším slovům. Bylo by chyba nadále smlouvat. Pokud jí dáte příležitost smlouvat jednou, bude to očekávat i příště, a to je něco,, co vám může způsobit problémy.

Moje dítě si nedokáže hrát s ostatníma dětma

Moje dítě si neumí hrát s ostatníma dětma a pokaždé, když si s ní chce někdo hrát, to skončí pláčem. Jak mám takovouto situaci řešit?

Musíte předvést vašemu dítěti, jak si hrát s ostatníma dětma. Například, pokud háže pískem na pískovišti mezi dětma, ukažte jí na co je cedník a bábovičky a podpořte vaši aktivitu slovy ‘S pískem si hrajeme. Když hážeš písek do očí, tak to bolí to.’ Pokud znovu začne házet s pískem, vytáhněte ji z pískoviště a nabídněte jinou aktivitu, jako například zalévání květin. Pokud začne plakat a nenechá se roptýlit, tak ji odved´te jinam. My dospělí víme, kdy se potřebujeme dát pauzu nebo se jít projít. Děti to neumí, a tak je potřeba, abychom jim pomohli. Vyslechněte si je, věnujte jim vaši lásku a pozornost, zatímco dají volný průběh svým pocitům třeba pláčem. Ukončením pláče se vaše dítě zbaví svého citového břemena. Vy jste její pocity přijala, a přece jste zůstala ve svých hranicích důsledná.