Nabídněte podporu namísto plané chvály
Vytvořte takové prostředí, ve kterém se vaše dítě cítí povzbuzeno si uvědomovat vlastní chování
- Ve snaze podpořit sebedůvěru dítěte, rodiče příliš často používají dobře myšlené chvály: ‘Ty jsi úžasný lezec, ty jsi skvělý umělec, ty jsi báječná, jak dokážeš sedět v klidu.’ Avšak tyto poznámky nejsou často upřímné a učí děti k závislosti na chvále. Když chválíme děti za to, že snědly zeleninu nebo si obuly boty, tak jinými slovy říkáme, že udělaly to, co jsme chtěly my. Dokonce i malé děti dokáží rozpoznat, když naše komentáře nejsou upřímné, a když s nima manipulujeme.
- Výzkumy dokazují, že dnešní kultura přechválených děti vede k tomu, že děti mají pak pocit, že můžou dosáhnout čehokoli bezohledu na to, kolik úsilí vynaložily. Přehnané chválení děti mate, nebot´ nedokáží sami posoudit, jak moc dobří v něčem jsou. To ale neznamená, že by jste vaše dítě neměli povzbuzovat. Pozitivní projevy za vynaložené úsílí prospějou vašemu dítěti stejně tak, jako by prospěli vám od vašich kolegů nebo členů rodiny.
- Pokud bychom se chtěli zamyslet nad tím, jakým způsobem bychom měli naše děti povzbuzovat, je potřeba, abychom zapracovali na novém přístupu, který nepřipustí návrat zpět k takovému chválení, které slyšíme denně na každém kroku.
Napojte vaše dítě na možnosti si začít uvědomovat následky svých činů
- Zaměřte se na činnost či vynaložené úsilí, ne na samotnou osobu
Namísto, aby jste řekli: ‘Ty jsi taková dobrá pomocnice,’ řekněte: ‘Děkuji ti za to, že jsi nachystala na stůl.’ Nebo místo: ‘Ty umíš tak dobře krájet,’ řekněte: ‘Děkuji ti, že jsi nakrájel mrkev k večeři.’ - Rozvíjejte empatii
Namísto, aby jste řekli: ‘Líbilo se mi, jak jsi Annu utěšila,’ převeďte pozornost na následky jejího úsilí ke druhé osobě: ‘Podívej, Anna přestala plakat poté, co jsi jí přinesla kapesník a objala jsi ji. Musí se ted´ cítit lépe.’ Tam, kde je důraz na pocity, se nejedná o chválu. - Tiše pozorujte
Vaše dítě chválu neočekává. Možná budete překvapeni, když si všimnete, že si vaše dítě hraje anebo na něčem pracuje s větší důslednostní tehdy, kdy nic neřeknete. - Bud´te vděční
Když jste ve spěchu, řekněte místo: ‘Přijdeme pozdě kvůli tvému loudání, pohni si a obleč si ten kabát,’ řekněte: ‘Díky tomu, že si oblékáš svůj kabát, přijdeme včas k zubaři.’ - Pozorujte, než hodnot´te
Když si vaše batole hraje s kostkama, namísto, abyste řekli: ‘Tvé kostky jsou všude rozházené,’ řekněte: ‘Hraješ si se všema kostkama.’ Poznámka může vzbudit zájem nebo zpětnou vazbu, kdežto posudek může být odrazující. - Dejte prostor k sebehodnocení
Namísto, aby jste řekli: ‘Líbí se mi tvůj obrázek,’ řekněte ‘Zaplnil jsi levou stranu papíru.’ Takto zaměříte pozornost vašeho dítěte na samotnou malbu, a ne na váš názor. Místo: ‘Krásný kůň,’ (což ani nemusí být míněno upřímně), řekněte: ‘Namaloval jsi červeného koně.’ Vaše reakce zaměří jeho pozornost na vlastní hodnocení výkresu než na vaše hodnocení. - Přijměte fakt, že odměny nejsou potřeba
Samotná aktivita, do které je vaše dítě vtaženo, je odměnou sama o sobě. Když se vaše dítě učí oloupat banán, radost je obsažena v samotném loupání slupek, odhalení banánu a při kousání. Odměna je, když naplní prázdnou misku granulema a vidí, jak pes přiběhne a spokojeně kroutí ocáskem.
Výzkumy potvrzují, že namísto, aby odměny děti motivovaly, mají opačný účinek. Odměny narušují vnitřní motivaci vašeho dítěte. I malé děti dokáží přijít na to, že pokud jsou za to odměněny, znamená to, že je to něco nepříjemného. - Přijměte, že tresty nefungují
Tresty se zameřují na to, co se nemá dělat, a ne na to, co je třeba udělat, což často problémy zveličuje. Vaše malé dítě si možná bude pamatovat trest, ale už ne to chování, které to způsobilo. Potrestané dítě může pocit´ovat bezmocnost, ponížení, vzdor a zlost.
Výzkumy ukazují, že trest má krátkodobý účinek na zastavení nepřející aktivity, ale dlouhodobý účinek na chování. Když jsou děti trestány, dospělí řeší problém krátkodobě a dítě se nenaučí řešit problémy dlouhodobě.
“Time-Out” je v dnešní době velmi často užíván při ovládání dětského chování. Při těchto “time-outech” (přestávek) jsou děti posazeny na židli nebo uzavřeny do místnosti na nějaký čas, během nichž se mají ovládnout a zamyslet se na jejich chováním. Problém je v tom, že pokud by dítě bylo schopno se zamyslet nad svým chováním, udělalo by to již na začátku. Ale co je mnohem důležitějším je, že “time-out” neumožňuje, aby se dítě začalo ovládat zevnitř.
Ponechejte čas a uvědomění přijde
- Nějaký čas to trvá, než si vaše dítě začne uvědomovat, že její činy mají vliv na druhé. Vaše dítě je na začátku své cesty za sebeuvědoměním, která potrvá po celý život. Ale když zůstanete trpěliví a budete k ní nadále přistupovat podporujícím způsobem, který umožňuje uvědomělé chování a vyhnete se příliš velkému chválení, hodnocení a kritiky, postupně si začne uvědomovat realitu svého chování a nastane tak sebeovládání.